S letošním jarem jsem byl opět osloven pracovníky Malé železnice, zda bych se nepokusil sestavit nějakou zkušební stavebničku vagónku.  Vzhledem k tomu, že takové výzvy mě těší, navíc rád stavím modely, k nimž nejsou ještě zpracované návody, neodmítl jsem. Obratem jsem obdržel obálku  hned s několika různými stavebnicemi.  Moje volba padla na vůz s plošinkou,  jednalo se o služební  vůz řady Zb. Tyto vozy spadají do období II.-III. epochy, takže se budou výborně hodit do parního provozu. Pátral jsem ještě po nějakých dobových podkladech, ale je jich k dispozici žalostně málo.  I tak jsem se pustil do stavby.

Nejdříve pěkně rozložit celou stavebnici. Ještě připomínám, že se zde jedná o zkušební , takže se standardní  stavebnicí  nemusí být totožná.  Pro znalé stavebnic MŽ toto není nic neobvyklého,  laserové výpalky dílů na různých materiálech plast – papír.

Začal jsem sestavením podvozku, pojezdu vozu. Je tu již vidět, jak jde laserová technologie stále kupředu, protože některé části jsou nezvykle jemně vypálené.  Rozsochy pojezdu jsem ihned osadil ložisky, která by možná stačila do vypálených otvorů jen namáčknout, ale já je ještě pro jistotu fixuji vteřinovou.

Sestavený pojezd bylo opatřen dvojkolími,aby nedošlo k nežádoucímu sevření při vysychání rozpouštědla, a byly připraveny k sestavení díly ložiskových domků, na nichž je právě patrné jemné vypálení, pak ještě čelníky, na jedné straně i s konstrukcí schůdků.

A než pojezd vozu odvětral rozpouštědlo, pustil jsem se do sestavení základu skříně, která  byla po sestavení  zkusmo osazena na pojezd.  Dále následovala příprava vnějšího přebalu – výpalků  dřevěného překrytí stěn, toto je ještě možné lepit na základ skříně rozpouštědlem.

Pak již přijde na řadu doplňování vnějších rámování a výztuh, vše již lepeno herkulesem, později napuštěno řídkým vteřiňákem  pro zpevnění. A málem bych zapomněl na střechu…tento díl je nutné vytvarovat do  příslušného  prohnutí, potom přilepit na žebrování  stropu skříně.  K prohnutí je vhodné použít buď kulatinku na měkké podložce nebo střechu ohýbat např. přes hranu stolu…

Pak je potřeba slepit i boční vrata, která na boky vozu přilepit v otevřené nebo zavřené poloze.  Vnitřní  podlahu vozu vložíme až po nastříkání a zasklení oken .

Do naznačeného spárování  na střeše jsem vlepit drátky  prům. 0,18 mm  pro vyznačení   spojů  plátů plechů.

Dokompletujeme plošinku – tedy nalepit schodnice, zábradlí,  podlahu, ruční brzdu a přechodový můstek. Osadil jsem i nárazníky .  Pod nárazníky byla z drátu doplněna ještě madla pro posunovače,  dále madla na čelo vozu a na vrata, ze zbytků  kotviček po stavbě vozů St od stejného výrobce byly dostříhány čelní  háky.  Tato prototypová stavebnice ještě neobsahovala boční nástupní lávky, tak byly vyrobeny z mosazného odpadu.

Po nastříkání bude vůz opatřen popisy, obtiskovou sadu je možné využít přímo od MŽ, obsahuje několik čísel vozu a k sadě je i plánek rozmístění popisů, dále je možné použít obtiskovou sadu třeba i od p. Palaščáka.

Po zalakování popisů zasklíme okna fóliemi z přidaného aršíku, vložíme do skříně podlahu a vůz můžeme zkompletovat. Na podvozek přilepit kinematiky, pro něž je zde vymezen dostatečný prostor i pro použití pružinových Peho, šachty osadit spřáhly, taky vložit dvojkolí a snad již hotovo.

Mě ta plošinka ještě lákala i k nějakému využití, běžně na „šoupácích“ jezdí  za hezkého počasí posunová četa  venku  a „kochá“ se ubíhající krajinkou, takže byly připraveny figurky posunovačů v dobově modrých monterkách, tak jak to dříve bývalo. Ještě byly přidány naplošinku i „čuby“, tedy zarážky pro zajištění vozů při odstavování. A potom také naznačeny brzdové vzduchové hadice na čelech vozu.

Teď je již hotovo a vůz bude moci do provozu jen co dostane nějaké příbuzné v podobě dalších  vozů řady Z z nových stavebnic od Malé železnice…